Chotuc je protáhlý opukový vrch s rozlohou 34 hekterů, který se vyvyšuje 65 metrů nad okolní krajinou. Nachází se necelý 1 km západně od obce Křinec a jeho nadmořská výška je 253 metrů.

Zkoumaná lokalita Chotuc je ze západní, severní a východní strany ohraničena zemědělsky obdělávanými pozemky. Na jižní straně vymezuje hranici místní asfaltová komunikace spojující obce Křinec a Mečíř.
Chotuc, jako jedna ze svědeckých hor, plně odpovídá již uvedené vegeteční charakteristice. To znamená, že nejbohatší taxonomické zastoupení se nachází na jižním a jihozápadním svahu. V této nezalesněné části dominují xerotermní travinná společenstva, prezentovaná svazy Festucion valesiacae a Bromion erecti. Na počátku tohoto století byla jihozápadní a větší část jižního svahu osázena třešněmi /Cerasus avium/, které zde přetrvávají dodnes. Jižní prosluněná stráň je nalezištěm mnoha chráněných a vzácných druhů, z nichž nejvýznamnější je bezpochyby výskyt Orchis purpurea. Na Chotuci je vstavač nachový velmi hojný, /v průměru 80 kvetoucích jedinců/, proto je tato lokalita považována za středisko výskytu tohoto druhu ve Středočeském regionu. V literatuře /Šachl 1965/ je často uváděn i výskyt Orchis mascula a Orchis militaris, tyto údaje ovšem nemohu svými nálezy potvrdit. Z dalších vzácných druhů mohu jmenovat Stipa capillata, Thalictrum minus, Trifolium rubens, Vicia pisiformis, Veronica teucrium, Sanguisorba minor, Primula veris, Polygala comosa, Peucedanum cervaria, Peucedanum alsaticum, Filipendula vulgaris, Cirsium acaule, Pyrethrum corymbosum.
Zbývající část kopce západní, severní, východní a jihovýchodní svah a dále temeno hory je pokryto dubohabrovým lesem, který je představován svazem Quercion pubescenti - petraeae a svazem Carpinion. Z chráněných druhů nacházejících se v této zalesněné části mohu uvést hojný výskyt Lilium martagon na severním svahu a malý počet jedinců Scilla bifolia na východním svahu v blízkosti hlavní cesty vedoucí ke hřbitovu. Vrch Chotuc je významnou lokalitou Staphylea pinnata v Čechách. Jedná se zde s velkou pravděpodobností o druhotný výskyt, ovšem datování introdukce není zcela jednoznačné. Hendrych /1980/ na základě popisu v Kožíškově Poděbradsku /Kožíšek 1912/ dokládá, že zde byl klokoč vysazen jako ozdobný keř Janem Rudolfem hr. Morzinem v letech 1681-1702. Tato informace ale není přesná, protože se zde hovoří obecně o úpravě vrchu Chotuc, o vysázení lesíků, okrasných křovin a stromoví, není tu zmínka o konkrétní druhové skladbě výsadby. K výsadbě klokoče mohlo dojít mnohem dříve, protože Chotuc byla po staletí významným poutním místem a výskyt klokoče zpeřeného v této lokalitě může mít přímou souvislost s výrobou růženců. Bez ohledu na dobu introdukce je Staphylea pinnata na Chotuci ergasiolipofytem, tedy cizím druhem zde pěstovaným, ale po vymizení kultury přetrvávajícím. Populace klokoče vzpeřeného je zde velmi početná a je nejvíce soustředěna na temeno a západní svah kopce. Exempláře jsou plodné, porost zmlazuje a zdá se být "přirozenou" součástí listnatého lesa /Vanková, 1994/. 
Vrch Chotuc má velice bohatou historii. Chotuc znamená pán, Chotucký vrch - Pánův vrch. Archeologiské nálezy vypovídají o tom, že už v pravěku zde bylo pohřebiště. Kaple Nejsvětější Trojice, která tu stojí do dnešní doby, pochází z roku 1697. V 16. století byla Chotuc osázena vinnou révou. Roku 1796 zřídil lesmistr Karel Vincenc Šváb na Chotuci oboru a krajinu mezi Chotucí, zámkem v Křinci a Kuncberkem proměnil v park a jednotlivé části /oboru, bažantnici, zámecký park, kapli sv. Jana a Kuncberk/ propojil stromořadím, které se ve zbytcích dochovalo do současnosti. ......

Oprava kaple Nejsvětější Trojice na Chotuci začala už v roce 1997 a byla dokončena ještě pře přelomem století a tisíciletí. Vlastně do našeho přehledu správně nepatří, ale jedná se o neuvěřitelnou událost a snad toto hodnocení postačí k zddůvodnění jejího zařazení. Kaple Nejsvětější Trojice je nejstarší památkou v regionu. Podle nepřímých dokladů sloužila věřícím, zatím jako roubená stavba, už před husitskými válkami. Některé prvky její zděné části (novogotický portál, omítky, podlaha a podobně) patří do doby kolem roku 1500. Obnovena v barokním slohu byla hrabětem Janem Rudolfem z Morzina roku 1696. Dnešní podobu získala po požáru v roce 1888 (zapálil jí blesk). Už v padesátých letech 20. století byla stavba ve velmi špatném stavu. Rozhodnutí okresních orgánů zmařilo připravovanou opravu. Stav kaple se neustále zhoršoval a počátkem 90. let 20. století hrozilo její zřícení. Pak se stal zázrak - došlo k opravě této vzácné památky.